Těsně před započetím prací na albu „So Far, So Good... So What!“ (1988) byli MEGADETH zase jednou v dezolátním stavu. Dave Mustaine na konci koncertní trasy k předchůdci „Peace Sells, But Who´s Buying?“ (1986) vyhodil ze sestavy kytaristu Chrise Polanda, který se necítil být v kapele vzhledem ke svým schopnostem dostatečně ceněn. S ním se pakoval i bubeník Gar Samuelsson. Jediný, kdo na této zabijácké šňůře alespoň trochu dokázal odolávat alkoholu a drogám, byl právě Chris Poland, takže odchod od „těch trosek“ ho ani trochu nemrzel a hned spřádal plány na kariéru kytarového hrdiny – později vydal zajímavé album „Return To Metalopolis“ (1990). Dave Mustaine dlouho neotálel a do MEGADETH na uvolněné posty přijal bubeníka Chucka Behlera a kytaristu Jeffa Younga, o jehož angažmá na poslední chvíli „Zlý Dave“ tvrdí: „Znal jsem jednoho talentovaného kytaristu, který byl celou dobu horkým kandidátem na post v MEGADETH, ale jen do doby, než jsem se seznámil s jeho učitelem.“
Narychlo poskládaná sestava vydržela jen necelé dva roky, ale album „So Far, So Good... So What!“, které tato parta reprezentuje, se podle mého názoru povedlo. Celý koncept desky jakoby byl posedlý myšlenkou na ohrožení naší planety jejími samotnými obyvateli a jejich neuváženým a bezohledným jednáním. Vize konečného světového chaosu nabírala realistické podoby díky hrozbám globálních válečných konfliktů, nepřetržitým atomovým strašákům a zároveň uvědoměním si lhostejnosti mnohých Američanů k důležitým politickým tématům konce osmdesátých let. Vždyť už jeho netradiční název mluví za vše. Nahrávka startuje majestátní instrumentálkou „Into The Lungs Of Hell“, díky které se zřejmě kytarové duo snažilo hned na úvod pochlapit, aby zažehnalo obavy z toho, že nedávno odejitý Chris Poland bude pro slibně rozjetou kapelu nenahraditelný. Rozpoutání světového požáru ve strhující „Set The World Afire“, jako zřejmě nejdravější písni kolekce, směřuje neústupně k válečnému stavu. Stylové je pak uvedení punkové klasiky „Anarchy In The U.K.“ – zde s pozměněným textem a kovově přitvrzené. Jako čtvrtá přichází na řadu klasika a Mustaineho noční můra „Mary Jane“. Naprostým vrcholem alba jsou však poslední tři písně – zrzkova osobní zpověď pro tragicky zemřelého Cliffa Burtona – „In My Darkest Hour“, na které byl po několikáté v historii MEGADETH použit úspěšný skladbový model se změnou tempa v její polovině (zatímco výpravná první půle skladby je volnější, ve druhé nastává hotové peklo), nenávistný hlen „Liar“ a „Hook In Mouth“ kritizující americkou cenzuru, která zejména díky organizaci P. R. M. C. známé především díky nesmyslným soudním procesům s mnoha hudebníky, pošlapala zákon na svobodu slova.
Album přes počáteční nadšené reakce fanoušků úspěšnosti předchozího počinu „Peace Sells, But Who´s Buying?“ (1986) nedosáhlo. Předchozí dílo bylo přece jen opatřeno o něco zdařilejší produkcí a větší mediální propagací v podobě velmi známých klipů. Já však považuji toto jediné album MEGADETH, nahrané s Jeffem Youngem u kytary a Chuckem Behlerem za bicí soupravou, za do té doby vrcholné. Opravdu velké věci však kapelu čekaly až později, ale toho se ti dva výše jmenovaní pánové v sestavě MEGADETH už nedočkali.